Imaginární kamarád nemusí být výplodem fantazie
Přidal/a Admin dne March 25 2011 10:22:37
Lorenda M. žila ve velkém domě, plném starého okouzlení a tajemství v každé místnosti, který byl postaven za viktoriánské éry. Před několika lety ovšem tento dům opustila, i se svým manželem Benem a šestiletou dcerou, Annou. Důvod, kvůli kterému se rodina vzdala svého domu, byl poněkud zneklidňující.




Novinka
Lorenda M. žila ve velkém domě, plném starého okouzlení a tajemství v každé místnosti, který byl postaven za viktoriánské éry. Před několika lety ovšem tento dům opustila, i se svým manželem Benem a šestiletou dcerou, Annou. Důvod, kvůli kterému se rodina vzdala svého domu, byl poněkud zneklidňující.





Lorenda i Ben velice rádi hostili své návštěvníky, ať už kamarády nebo ostatní příslušníky rodiny. Občas nastala situace, že návštěvníci u Lorendy přespali. A právě tohle byl důvod, proč se mladý pár rozhodl opustit svůj malý byt a nastěhovat se do starého domu v Londýně. Prvních pár týdnů si rodinka žila v novém naprosto běžným a klidným životem. Malá Anna doslova milovala prolézání a objevování nových míst v domě. A kvůli tomu začal opravdový horor.

Anna dosud nechodila do školy a její rodiče prozatím neměli příležitost, aby lépe poznali své sousedy. Anna tedy byla bez kamarádů a musela se uspokojit se svým novým domem plným tajemných zákoutí. Jednoho dne nemohla Lorenda najít svou dcera. Ben byl mezitím na procházce se psem. „Myslela jsem si, že Anna šla ven, třeba se podívat na nové kamarády.“

Lorenda si myslela, že je sama doma. Pochvíli uslyšela ohlušující ránu v horním patře. Byla to taková pecka, že se lustr začal na stropě třepat. Lorenda ztuhla a přemýšlela, co mohlo způsobit takovou ohlušující ránu. S bušícím srdcem vylezla Lorenda nahoru, přes točící se schodiště a zamířila k místnosti, kterou společně s Benem inovovali v novou koupelnu. Dřive zde byl dětský pokoj. „Otevřela jsem dveře od koupelny a s hrůzou se mi málem podlomila kolena. V koutu stála Anna a dívala se na mě. Zeptala se mě, čeho se tak bojím.

Odpověděla jsem, že je vše v pořádku, abych ji nijak neděsila. Šla jsem dolů do kuchyně a nachystala jsem Anně sušenky s mlékem. Zavolala jsem ji ke stolu. Anna měla ovšem hrozivou odpověď. „Mami, chci si hrát s panenkou tady nahoře, ale Jess říká, že nemůžu, protože je to její pokoj.“

„Všimla jsem si, že i náš pes se začal chovat divně. Kdykoliv se přiblížil k Anně, neuvěřitelně se vyplašil a pelášil zase dolů, ke mně s Benem. Musela jsem se dcery zeptat „Kdo je to Jess?“ Anna odpověděla, že její nová kamarádka, která ji půjčila svou hračku.

Jednou v noci se stalo něco neuvěřitelného. Byla jsem s Annou sama doma, jelikož Ben šel s kamarády do hospody. Odbila půlnoc, všude byla tma. Najednou jsem viděla před domem z okna, jakoby někdo chodil po trávníku s baterkou. Vyběhla jsem ven. Odraz baterky pocházel z pokoje Anny. Vyběhla jsem ihned za dcerou, otevřela dveře a zhrozila jsem se!

V místnosti s Annou byla mladá dívka, asi čtrnáct let. Podle Lorendy byla oblečená v netradičních šatech, jako by byla něčí služka. Seděla u hlavy Anny na posteli, hladila ji po vlasech a zpívala ukolébavku, která se zpívala ve starších dobách.

„Jdi od ní pryč!“ Dívka vstala z postele a šla rovnou za mnou. Vypadala, jako by ji někdo ublížil. Srdce mi bušilo, jako nikdy předtím. Dívka v tmavém najednou upadla na podlahu. Pod ní se začala objevovat obří kaluž krve. Dívka v černém zmizela, jako by vůbec neexistovala. Poté se Anna vzbudila a ptala se, kde je Jess.

Lorenda přiznala, že i dnes, několik let po této hrůze, slyší v noci zpívat nějakou dívku různé ukolébavky.